Eurasianet 31. července informoval , že dvojice investigativních žurnalistických výstupů informovala o ruském státem podporovaném programu, jehož cílem je přilákat mladé ženy z rozvojových zemí, včetně Tádžikistánu, a dát je do práce na sestavování vojenských dronů pro použití ve válce na Ukrajině.
Zprávy publikované minulý týden na YouTube Razvorot a online zpravodajský web Protokol údajně poznamenaly, že Tádžikové jsou upřednostňováni pro jejich schopnost snadněji komunikovat s konstruktéry zbraní navržených Íránem.
Jak informovaly prodejny, montáž se provádí ve speciální ekonomické zóně Alabuga, která se nachází v ruské republice Tatarstán.
Podle Eurasianet úsilí o získávání středoasijských rekrutů začalo seriózně začátkem tohoto měsíce, kdy byla ctižádostivým studentům doručena reklama prostřednictvím telegramu a dalších zdrojů sociálních médií. Agitační materiál byl také umístěn do vysoce profilovaných médií v regionu a je stále k dispozici ke shlédnutí, navzdory odhalením o zapojení projektu do propagace invaze na Ukrajinu.
Cílům reklamy bylo přislíbeno, že se prostřednictvím iniciativy nazvané jako projekt Alabuga Start budou moci zapsat na Alabuga Polytechnical College a dělat práci, která jim vydělá až 52 000 rublů (570 $). Případní zájemci o studium byli dále lákáni na možnost bezplatného ubytování v moderním bytovém komplexu.
To, co mladé ženy, mnoho z nich z afrických zemí, místo toho našly, bylo něco úplně podivnější a chmurnější. Protokol uvedl, že studenti byli tlačeni do cvičení na budování týmu, která zahrnovala hry paintballu doplněné předstíranými popravami pro poražené strany.
Pokud jde o práci, ta spočívala v práci v továrnách sestavujících íránské kamikadze drony Shahed určené pro použití na Ukrajině. Dělníci byli údajně nuceni pracovat nepřetržitě, bez přestávek na spánek a jídlo, dostávali pouze 30–40 000 rublů měsíčně.
Účastníkům programu bylo výslovně nařízeno, aby veřejně nemluvili o tom, co dělali v Alabugě, a že nedodržení tohoto pravidla se trestá pokutou až do výše 2 milionů rublů.
Studenti byli neustále sledováni pomocí odposlechů a kamerových systémů umístěných po celé škole a obytných oblastech. Dokonce i osobní korespondence mladých žen byla prověřována administrátory.
Stěžování si na pracovní podmínky nebo odmítnutí pracovat se údajně trestá vyloučením a vrácením poplatků za studium – kdekoli až do výše přibližně 420 000 rublů.
Protokol ve své zprávě uvedl, že personál v Alabuga byl rozdělen do tří kategorií. Jedna s nestydatě rasistickým termínem „mulatka“, který byl vyhrazen ženám ze zemí včetně Ugandy, Etiopie a Tanzanie, kterým byly přidělovány především zdánlivě málo kvalifikované úkoly, jako je úklid. Dalšími skupinami byli „Tádžici“, kteří byli vyžadováni jako tlumočníci, kteří napomáhali komunikaci mezi íránskými a ruskými techniky, a „specialisté“.