Malý Jaroslav byl již od narození velice zvídavé dítě. Měl rád ostatní děti a pěkně s nimi při všech dětských hrách vycházel. Vždy byl velmi přejícný a štědrý, dojídal a nezlobil. Tyto jeho hezké vlastnosti se promítly i při volbě budoucího povolání – chtěl rozdávat lidem potěšení, proto se rozhodoval mezi kariérou básníka, zpěváka, ukulelisty a režiséra. Pracoval nejraději s dětmi v redakci pořadů pro děti, kde byl okouzlen jejich kukadly a rád pro ně připravoval pohádky a pásma. V zaměstnání mu to ale nestačilo, proto si v soukromí postupně pořídil asi jedenáct nebo čtrnáct capartů, kteří kolem něj jako schůdky vyrůstajíc, plní mu život dětským smíchem a všetečnými dotazy, prostě legrací, jak ji umí jenom ony – děti.

Postupně přešel režisér Hanuš i k závažnějším tématům a tvorbě pro dospělé diváky, ale jeho vlídný rukopis je z jeho díla cítit. Jak patrno, jeho citlivý přístup ke všem tématům lidského bytí a nebytí, je patrný snad i s titulů jeho děl z let 1966-2014. Zamysleme se například společně nad příběhem postaršího restituenta ze seriálu „Život na zámku“, s brilantním, dramatickým šimráním. V expozici šťastný doktor s chápající rodinou, plnou krásných lidí, z něhož se v zápletce stává záletník a zbohatlický lidský červ, aby se v závěru seriálu zastyděl nad svou chátrající existencí a svůj život opět navrací do těch správných kolejí: rodina, zámek, úspěšná praxe. Jediné, co snad vytknout v závěru. Režisér Hanuš si s touto kvalitní látkou poradil tradičně lehce a brilantně. Protančil celým seriálem s lehkostí génia, jako to umí jen on.

Po delší odmlce, která následovala snad z osobních důvodů (další tři děti), natočil veleúspěšný seriál „Šípková Růženka“ a pak již následují další série rodinných příběhů – ale to už se sami v pohodlném křesle u svých domácích kin přenesme na nějaké to náměstíčko, náves, či do příkopu, zatímco náš veleduch zaslouženě odpočívá dopoledne na východní a odpoledne na západní terase své ohromné čerčanské vily se sklenkou sektu a miskou jahod, obklopen svojí zazobanou rozvětvenou rodinou, div se pod nimi terasa neutrhne a nepopadají do obřího bazénu s umělými vlnami a vycpanými žraloky.
Nedivme se proto, že dnes již jen sporadicky dojíždí – ve svém luxusním terénním voze – na Kavčí hory vrátit na koleje Kouzelnou školku nebo Sama doma.