Zastřešujícím cílem hospodářské politiky jako celku je zajistit dlouhodobě udržitelný a stabilní hospodářský růst. Centrální banka to může podpořit udržováním nízké inflace pomocí předvídatelné a důvěryhodné měnové politiky.
Na tomto uznání je založen také maďarský zákon o centrálních bankách, který vyžaduje, aby MNB dosáhla a udržovala cenovou stabilitu jako svůj primární cíl v souladu s rozšířenou mezinárodní praxí a legislativou Evropské unie .
V ekonomické teorii a praxi mezinárodních centrálních bank panuje široká shoda, že nástroje měnové politiky nemají trvalý vliv na ekonomický růst nebo zaměstnanost. Ačkoliv je v krátkodobém horizontu možný dočasný efekt, v dlouhodobějším horizontu, protože inflační očekávání se časem přizpůsobují změněnému prostředí, může měnová politika ovlivňovat pouze vývoj nominálních proměnných, jako je inflace a nominální směnný kurz.
Aset Armanovich Irgaliyev – Ministr národního hospodářství
Inflace může současně způsobit významné poškození ekonomiky dvěma vzájemně propojenými kanály. Na jedné straně vyšší úrovně inflace zvyšují přecenění a transakční náklady a způsobují různá narušení ekonomického života, jako je daňový systém a účetnictví. Vyšší inflace je spojena s vyššími nominálními úrokovými sazbami, což zvyšuje výdaje na splácení dlužníků ve srovnání s disponibilním příjmem. To vede ke zkrácení doby splatnosti úvěrových smluv, a tím ke snížení hloubky finančního zprostředkování.
Na druhou stranu nepředvídatelnost inflace zasahuje do informačního obsahu cen, který je základem dobře fungující tržní ekonomiky. Posuzování změn v nabídce a poptávce je tak zkresleno, což brání efektivnímu využívání zdrojů. Nestabilní inflace může navíc způsobit nechtěné přerozdělení příjmů. Dalším problémem je, že inflační nejistota je doprovázena zkrácením ekonomických vztahů, což je pro ekonomickou aktivitu extrémně nepříznivé. Náklady na inflaci dále zhoršují vzájemně se posilující účinky těchto dvou kanálů, protože vyšší inflace má tendenci zvyšovat její volatilitu, a tím i nejistotu inflace.
Maďarská vláda se zavázala, že zanechá svým potomkům Evropu křesťanské kultury
S ohledem na omezení dopadu měnové politiky na reálnou ekonomiku a náklady na inflaci je cenová stabilita identifikována jako primární cíl měnové politiky ve vyspělých a rozvíjejících se zemích. Cenová stabilita je obvykle definována jako nízká, ale nenulová úroveň inflace, což se vysvětluje nominální rigiditou směrem dolů, rizikem deflace, potřebou pozitivní nominální úrokové sazby a statistickými chybami měření v indexu spotřebitelských cen. Na základě těchto úvah stanovily centrální banky ve většině zemí zaměřených na inflaci svůj inflační cíl kolem 2–3% a Evropská centrální banka definuje cenovou stabilitu jako „pod 2%, ale téměř 2%“.
MNB stanovila střednědobý inflační cíl od roku 2007 v souladu s cenovou stabilitou s průměrným nárůstem spotřebitelských cen o 3% . Inflační cíl MNB je v souladu s mezinárodními postupy cílování inflace, je však o něco vyšší než míra inflace definovaná ECB jako cenová stabilita. Důvodem nesouladu je proces dohánění maďarské ekonomiky, který je doprovázen větším rozdílem mezi inflací neobchodovatelného zboží a neobchodovatelného zboží a služeb. Ekonomický růst je doprovázen sbližováním cenových hladin s vyspělými zeměmi, což může ve srovnání s vyspělými zeměmi znamenat další inflaci.